Antonín Nezbeda

Na fotografii je zobrazen Antonín Nezbeda se synem při práci. Pocházel z dělnické rodiny, která se přestěhovala do hornické oblasti severních Čech zřejmě za prací.

Dnes si těžko dokážeme představit, jak bylo dříve těžké změnit zaměstnání a splnit si svůj sen. Antonín Nezbeda se nikdy nechtěl živit jako dělník, přál si mít vlastní hospodářství. Pro chudého chlapce z dělnické rodiny, bez vzdělání a majetku, to byl téměř nedosažitelný cíl. Souhrou nešťastných i šťastných okolností se mu jeho sen splnil, ale ne na dlouho.

Antonín Nezbeda se narodil roku 1908 v Chotějovicích a za kmotra mu šel místní sedlák německé národnosti Anton Kühnel. V dětství zažil první světovou válku. Později pracoval jako dělník v místní zinkovně a mimo to pomáhal na statku svého kmotra.

Bratři Kühnelovi vlastnili dva statky ve starých Chotějovicich, které byly v roce 1923 vykoupeny a samotná obec byla zbourána kvůli rozšíření těžby hnědého uhlí. Nové Chotějovice vznikly nedaleko od původního místa, na druhé straně trati. Bratři Kühnelovi si zde nechali vystavět dva nové zrdcadlově stejné domy s hospodářskými budovami.

Antonín Nezbeda ml. se narodil roku 1937 a druhou světovou válku zažil v raném dětství. Jeho rodina po dobu války zůstala v Sudetech a jak sám vzpomíná, nic špatného se rodině v té době nestalo. Pamatuje si, že vztahy byly napjaté a že několikrát němečtí obyvatelé bušili u nich doma na dveře a domáhali se vstupu. Nevzpomíná si ale, že by byl svědkem nějakého násilí. S rodinou Kühnelových vycházeli vždy dobře. Občané české národnosti z dělnických vrstev často zůstávali v Německem zabraném území jako pracovní síla a bez větších komplikacích tak prožili válku ve svých domovech.

Po válce v souvislosti s otázkou transferu, byli Němci vypovídáni ze svých domovů. Tito lidé obvykle obdrželi příkaz k vyklizení a to mnohdy ve velice krátkém intervalu. Často na svůj odchod neměli ani půl hodiny času.

Díky strategii státu o přerozdělení zabraného majetku si mohl Antonín Nezbeda st. odkoupit statek svého kmotra za 180 000 Kč. Na základě nešťastných okolností se mu splnil jeho dětský sen. Svou lásku k hospodaření, chovu zvířat a zemědělství stihl naučit i svého jediného syna. Antonínu Nezbedovi ml. se vždy rozsvítí v očích malá světýlka, když vzpomíná na dobu svého dětství na statku v Chotějovicích. Pokaždé s úsměvem na tváři nezapomene zmínit své dva koně Šibalku a Hemelku.

Osud rodině dal, ale zanedlouho vzal.  Po třech letech hospodaření zemřel Antonín Nezbeda st. na tuberu a zanechal po sobě vdovu a dvanáctiletého syna.

Být matkou samoživitelkou je těžké a tak s placením pomáhal strýc, který se živil jako povozník a nějakou dobu na statku i bydlel. V roce 1958 bylo hospodářství Nezbedových znárodněno.

Navíc nejasné ústní domluvy a splácení dluhů, způsobily v rodině rozepře.

Příběh Antonína Nezbedy ml. nakonec končí dobře. Po revoluci a menších soudních komplikacích získal statek v restitučním řízení zpět. V té době už byl v důchodu, ale mohl si splnit svůj dětský sen o hospodaření.