Severočeskou Bílinu sice obývá jen kolem 17 000 lidí, přesto se v její historii našla řada slavných jmen. Některá z nich dokonce znají i za hranicemi, a to dokonce lépe než u nás. Pomineme-li světově proslulého cestovatele Miloslava Stingla, který se ve městě na Ústecku narodil v roce 1939, své místo v učebnicích si zaslouží například geolog a mineralog Franz Ambrosius Reuss. Za to, že dnes můžeme v Bílině ochutnat léčivé prameny, vděčíme právě tomuto takřka zapomenutému rodákovi.
Franz Ambrozius Reuss (1761 – 1830)
O tom, že svou osobností dalece překonal české poměry, svědčí například fakt, že jeho životopis na internetové encyklopedii Wikipedia v češtině chybí. Přečíst si jej tak můžeme pouze anglicky nebo německy. Druhý jmenovaný jazyk je ovšem pochopitelný, neboť v době, kdy tento vědec přišel na svět – tedy v polovině 18. století, konkrétně roku 1761 -, se české země nacházely v hlubokém pruském vlivu; ostatně i Reussovo jméno tomu napovídá. Je tedy pravděpodobné, že česky se po celý svůj šedesátiletý život nikdy nenaučil.
Otec bílinských lázní
Mladý Franz, synek z chudé rodiny krejčího, projevil mimořádné studijní nadání, a tak mu rodina zaplatila nejprve střední školu a následně pomohla získat finanční pomoc od hraběte Filipa Krakovského z Kolovrat, díky které mohl nadaný mladík zamířit ze severu Čech na univerzitu do Prahy. Když se v jednadvaceti letech s čerstvým diplomem z medicíny vrátil do rodného kraje, najal jej do svých služeb šlechtický rod Lobkowitzů. Reuss si navíc krátce na to otevřel ve městě vlastní ordinaci, mimochodem jako vůbec první v jeho historii. Nicméně již od dob studií se jeho pozornost upírala ještě jiným směrem – oslovily jej nerosty a horniny a zkušenosti z lázní v něm navíc probudily zájem o léčivé prameny. Geologie se postupně stala jeho vášní, a tak každou volnou chvilku věnoval zkoumání mineralogických sedimentů. Měl štěstí, že severní Čechy jsou z geologického i balneologického hlediska nesmírně pestrou a bohatou oblastí.
Z Bíliny proto pravidelně vyrážel na soukromé průzkumné výpravy i do okolních měst – Františkových lázní, Teplic či Libverdy. Prokázal léčivé účinky bílinské kyselky a své závěry sepsal v několika odborných publikacích i učebnicích (když zemřel, měl jich na kontě celkem 54). Brzy si ve vědecké komunitě zapsal výrazným písmem. Díky dřívějším kontaktům s vlivnými Lobkowitzi se odvážil navrhnout smělou myšlenku zřídit v Bílině lázně. To se později skutečně stalo a bez nadsázky tak dnes můžeme říct, že nebýt tohoto talentovaného muže mnoha zájmů, dnešní Bílina by nebyla takovou, jak jí známe. Jeho přínos pro české lázeňství je natolik klíčový, že se dnes považuje dokonce za zakladatele tohoto oboru u nás. Sbírka fosilií a minerálů, kterou během života nashromáždil, je současnosti k vidění ve bílinském zámku.
Otcův odkaz
Na závěr ještě dodejme, že ve stopách slavného otce se vydal i Reussův syn August Emanuel. Ten se narodil v roce 1811 rovněž v Bílině, získal stejně jako Reuss starší doktorát z medicíny na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, ale jeho srdce to odjakživa táhlo k oboru značně odlišnému. Je více než pravděpodobné, že jeho geologickou kariéru nasměroval právě otcův badatelský zájem; August mimo jiné také po Franzově smrti pokračoval v rozšiřování a spravování otcovy mineralogické sbírky.
