Kalek
- První zmínka 1555
- V podhůří Krušných hor
- GPS: 50.5777286N, 13.3219553E
Až z roku 1555 pochází první písemná zmínka o obci se zajímavým názvem Kalek, ležící v podhůří Krušných hor. Tehdy se patrně jednalo jen o hrstku několika prostých venkovských stavení, a dodnes se toho vlastně příliš nezměnilo. Kalek i nadále zůstává nevelkou vesnickou osadou s pouhými několika desítkami stálých obyvatel. Přesto by byla škoda, kdybychom jej při návštěvě severních Čech vynechali.
Jméno podle vápníku
Důvodů je hned několik. Jedním z nich je třeba to, že při procházce místními ulicemi lze nasát zcela výjimečnou atmosféru dávno minulých časů – málokteré místo na našem území zůstalo téměř minuto civilizačním vývojem a zachovalo si pozoruhodného genia loci, jako právě Kalek. Dlouhou dobu zde bývala v provozu vápenka, která dala obci název podle latinského výrazu pro vápník (kalcium) – ten v průběhu historie neseznal žádnou změnu. Vápenec se zde těžil po několik staletí a sloužil jako materiál k hutnění okolních železných rud. Jak vidno, Krušné hory nezapřou svůj hornický charakter. Kromě vápenky pak v Kalku v průběhu historie fungovala třeba škola, železný hamr, dva mlýny a pochopitelně kaple (na počátku 18. století přibyl ještě kostel svatého Václava). Obecně se dá říct, že význam Kalku býval kdysi mnohem vyšší než je tomu dnes, kdy vesnička slouží víceméně jen pro rekreační účely. Nepředbíhejme však.
Továrníkův ráj
V osmnáctém a devatenáctém století Kalek zažíval období prosperity. Průmysl zde jen kvetl a oproti běžným zvyklostem se místní obyvatelstvo takřka nevěnovalo zemědělskému způsobu obživy. Obyvatelé místo toho nacházeli práci v místí železárně, výrobně hraček či válcovně tyčí. Fungoval zde hamr na nářadí a soustružny, později přibyly třeba podniky na výrobu hřebíků, dřevité vlny, kartáčů a štětců a řada dalších. V roce 1850 se Kalek dočkal statusu samostatné obce, došlo ze zřízení školy či poštovního úřadu a četnické stanice, zkrátka vesnice vzkvétala před očima. Obyvatelé dostali telegrafní přípojku a byla zavedena elektřina. „Zlaté časy“ trvaly až do dob druhé světové války. V polovině dvacátého století, po nástupu komunistického režimu, čekal Kalek podobně smutný osud jako řadu jemu podobných obcí v celém Československu.
Krušné 20. století
Místní výroba byla násilně zastavena, prosperující podniky přinuceny změnit své zaměření. Namísto pestré mozaiky produktů, které dřív opouštěly brány zdejších továren, se teď obyvatelé museli věnovat dřevařské výrobě pro Státní lesy Teplice. Násilný odsud německého obyvatelstva, jež kdysi tvořilo nezanedbatelnou část zdejší starousedlíků, znamenal rychlý pokles počtu obyvatel a počátek celkového úpadku. Někdejší léta slávy byla dávno pryč, Kalek se změnil v zanedbanou a takřka živořící vesničku, jejíž význam postupně klesal. Teprve devadesátá léta přinesla do Kalku opět nádech naděje a nových možností. Noví majitelé zdejších nemovitostí investovali do rekonstrukcí, těch se dočkala například budova kostela nebo hřbitova. Do školy se vrátily děti, které dříve musely zamířit do okolních obcí z důvodu nenaplněné kapacity. Kalek se pomalu, ale jistě zapisuje do povědomí veřejnosti jako místo příhodné k celoročnímu pobytu za rekreačním účelem.
FOTO: Daniela Endrštová
