Muzeum českého granátu v Třebenicích
Sytě červený minerál zvaný oficiálně pyrop (termín pocházející z řečtiny znamená doslova „ohnivé oko“) je pro své vlastnosti sbírán už od pravěku. Jeho obliba napříč staletími postupně narůstala, až dosáhl svého dnešní ho renomé – je znám jako jeden z nejcennějších drahých kamenů vůbec.
Severočeská pýcha
V naší kotlině na něj můžeme být zvlášť hrdí, ostatně přízvisko „český“ nenese náhodou, české země měly na jeho těžbu dokonce nějakou dobu monopol. V období národního obrození se z českého granátu stal jakýsi mineralogický symbol Čech a po celé zemi tehdy jako houby po dešti vznikaly profesionální brusírny. Ne všechny sice svůj provoz zachovaly až do dnešních dnů, ovšem ty, které přežily, se dosud těší velmi vysoké úrovni a jejich práce je garancí kvality, odbornosti a profesionality. Pro šperky zdobené českým granátem se do srdce Evropy sjíždějí zájemci z celého světa. A většina z nich si při té příležitost nenechá ujít návštěvu některého z muzeí věnovanému právě tomuto výjimečnému kameni. Jedno se nachází v Praze, druhé bychom našli například v severočeských Třebenicích.
Láska na celý život
Třebaže po republice funguje ještě několik dalších institucí, právě třebenické muzeum je oproti svým „konkurentům“ přece jen o něco významnější. Důvod se nabízí: zdejší oblast totiž proslula jako významné naleziště pyropů a není proto divu, že místní obyvatelstvo si k těmto ohnivým kamenům v průběhu let vytvořilo blízký vztah. Jedním z těch, kdo si české granáty doslova zamilovali, byl třebenický lékař a patriot Václav Pařík (1839-1901). Ten v Třebenicích spolu se svým přítelem a místním učitelem Karlem Křenkem v roce 1875 otevřel Muzeum starožitnické a geologické. Zde oba pánové vystavovali rozsáhlou Sbírku starožitností besedy třebenické, jejíž hlavním „tahákem“ byla expozice českého granátu. Se svými exponáty se však nedrželi pouze v rodném kraji, jejich ambice sahaly mnohem dál. Tak se se sbírkou pyropů v roce 1891 dostali až na Jubilejní výstavu v Praze a o rok později tamtéž prezentovali způsob rýžování českých granátů u příležitosti konání Národopisné výstavy.
Muzeum v současnosti
Po více než sto letech od založení má muzeum za sebou několik stěhování z místa na místo. Než sbírky definitivně zakotviliy ve svém současném útočišti – interiéru někdejšího luteránského kostela v Třebenicích – putovaly nejprve do Paříkova domu, po druhé světové válce na čas skončily v budově místní školy, aby se vzápětí přesunuly do Litoměřic. Mezitím si však třebeničtí na „své“ granáty natolik zvykli, že jim bylo zatěžko přenechat je sousednímu městu. Rozhodli se proto vyhradit jim samostatný prostor a volba padla právě na zmíněný svatostánek, kde už pod novým a dodnes platným názvem Muzeum českého granátu funguje od roku 1959. V roce 2019 si tedy bude připomínat úctyhodných šest dekád úspěšného provozu na současné adrese. Návštěvníci se zde mohou seznámit se stručnou historií těžby a využití granátu, prohlédnout si nejpozoruhodnější kousky pyropů a v neposlední řadě i z nich zhotovené šperky. Mezi nejzajímavější exponáty nepochybně náleží sbírka darovaná německým romantickým básníkem Goethem, která původně náležela jeho přítelkyni Ulrice von Levetzow. Pro zájemce je navíc připravena možnost nasbírat si a odnést s sebou své vlastní granáty z tzv. granátového písku, popř. si zakoupit šperky.
Fotografie autor: Marie Čcheidzeová – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=52025941 Více informací: http://www.mesto-trebenice.cz/muzeum-ceskeho-granatu/d-83458
