Rozhovor s Lenkou Hanouskovou

autor: | Led 28, 2019 | Rozhovory

Rozhovor s Lenkou Hanouskovou

 

Aby byl člověk něčím zajímavý, nemusí nutně něco vytvářet. Lenka Hanouskova nevytváří nic… alespoň co se zbytečného odpadu týká. Tématem našeho rozhovoru je třídění a redukce odpadků, které každý z nás produkuje. Rychlý rozvoj společnosti a technologií souvisí s vyšší produkcí odpadu. Primární zdroje surovin jsou omezené a objem odpadu narůstá, a proto se lidé obrací k jejich dalšímu využití. Jeden z problémů spočívá v tom, že naprostá většina komunálního odpadu končí na skládkách. Je to nejlevnější, ale i nejhorší způsob nakládání s odpady. Obsah našich popelnic tvoří komunální odpad pouze z poloviny. Druhou polovinu tvoří špatně vytříděné odpadky, které by se daly recyklovat nebo jinak využít.

Celý tvůj život je spjatý s Bílinou a okolím.  Jaký máš vztah k tomuto regionu a jak tě ovlivnil?

Vždy říkám, že pocházím z divnokraje. Tento region je velmi specifický a ovlivněný průmyslem a těžbou uhlí. Od dětství jsem zažívala smogové situace a zákazy vycházení. Z toho důvodu si více uvědomuji, že náš přístup k přírodě není správný. Své známé a přátele ráda beru na zámek Jezeří. Ten pohled mluví za vše a je šokující.

I přesto bych Krušné hory a České Středohoří nikdy nevyměnila. Člověk se v Ústeckém kraji nenudí. Je to kraj neobjevený turisty, plný kontrastů a překvapení.

Kdy ses poprvé zamyslela nad tím, kde končí odpad, který produkuješ?

Ani nevím, od malička jsem měla vztah k přírodě. Věřím, že příroda nás trestá za to jak se k ní chováme a výsledkem jsou přírodní katastrofy. Někdo věří v Boha. Já v přírodu. Nejvíc mě ovlivnili před několika lety akce Ukliďme Česko, kterých jsem se účastnila.  Stejné projekty jsem také organizovala v Bílině. Vždy jsem třídila odpad. Později jsem narazila na knihu Bez obalů, která mě okamžitě zaujala. Heslo tří R jsem si vzala za své. (3R – reduce, reuse and recycle /redukovat, opětovně použít, recyklovat)

Často se mluví o environmentální katastrofě nebo zamoření planety plasty. Je to se Zemí opravdu tak vážné?

 

V oceánech vznikají ostrovy, které jsou tvořené plasty. Problém je, že plast se nerozloží na zeminu, kterou můžete znovu použít. Rozloží se na částečky mikroplastů, které proniknou všude. Dostáváme je do těla dnes i potravou. Nyní s jistotou nevíme, co vše mohou mikroplasty způsobit. Nechci nikoho strašit, ale je potřeba se nad touto problematikou zamyslet. Druhá stránka této problematiky je náhrada plastů papírem, což opět není ideální řešení. Přírodní porosty této planety jsou omezené. Řešením jsou vratné obaly a snížení produkce obalů. Argumenty, že v Indii vyprodukují více plastu než ČR je scestný. Nemůžeme se k problémům obracet zády jen proto, že někde se zdá být problém horší. Stále je to ten samý problém.

Jak je na tom Česká Republika s produkcí a likvidací odpadu?

To je trochu nad rámec mých znalostí, takže jsem si dovolila údaje vyhledat na Českém statistickém úřadě. Přiznám se, že mě tato čísla samotnou překvapila. Aktuálně byla k dispozici pouze data z roku 2017. Za rok 2017 jsme vyprodukovali 24 925 722 tun odpadu. Pokud to přepočtu, tak na každého z nás vychází více jak 2 tuny odpadu za rok. To je pořádná hromada. Z tohoto množství se recykluje pouhých 100 kg na osobu a rok.

LENKA HANOUSKOVÁ (30 let)

  • Pochází z Bíliny a v současné době žije v Oseku • Pracuje jako analytik biochemie ve zdravotnické laboratoři • Studuje dálkově PhD na 2.lékařské fakultě: Obor Biochemie a Patobiochemie • V rámci školy se zabývá výzkumem rakoviny prostaty • Mezi její koníčky patří turistika, ferraty a běh • Miluje svou práci a studium    

Kdy jsi začala aplikovat ZERO WASTE (bezobalovou domácnost) ?

Myslím, že asi před třemi lety. První dny jsme s přítelem chodili z obchodu v podstatě s prázdnou. Zjistili jsme, že v plastu je téměř všechno zboží. Naštěstí jsem nikdy nebyla zastánce zbytečností v domě, takže o to to bylo pro nás jednodušší.

Jak daleko jsi v této oblasti došla a jaké jsou tvé největší úspěchy?

Popravdě největší úspěch asi je, když mi kamarádky pošlou fotku, že nakoupily do svého pytlíku 😀 Na festivaly jezdíme s vlastními kelímky, kávu také už jinak nekoupím. A teď pánové ať nečtou, ale používání menstruačního kalíšku mi šetří peníze i starosti. Nikdy jsem si nemyslela, že dojdu tak daleko a dnes nechápu, proč jsem s tím nezačala dříve.

Co bylo v začátcích nejtěžší?

Nejtěžší asi bylo smířit se s tím, že některé potraviny ve svém okolí bezobalově nekoupíme. Časem jsem dospěla k tomu, že jet na 20 km vzdálenou farmu pro mléčné výrobky, které nebudou v plastu je k ničemu. Cestou autem po sobě člověk zanechá dost výraznou uhlíkovou stopu.  Dnes tedy nenakupuji zbytečnosti  – bonbóny, brambůrky, milion druhů kosmetiky. Když už obaly vytvořím (většinou z mléčných výrobků), tak je recykluji nebo jim najdu nové uplatnění.

Ze začátku jsme s přítelem nakupování bez obalů měli opravdu jako bojovku.  Předháněli jsme se, co se komu podařilo koupit. Teď už máme zažité rituály. Když nemáme cestu do bezobalového obchodu, nakupujeme v běžném supermarketu. Přesto se snažíme nezapomenout naše tašky a pytlíky na nakupování.

Nakupujeme dle seznamu jen ty výrobky, které opravdu potřebujeme. Při výběru potravin volíme menší zlo. Pokud jsou těstoviny v papíru, koupím je místo těch v plastu. Také jsme vyměnili většinu jednorázových věcí z domácnosti za věci, které můžeme opakovaně použít.

Pomocí sociálních sítí šíříš osvětu o domácnosti bez obalů a třídění odpadů.  Jak na tvou snahu reaguje okolí? Nejsi pro ostatní divná holka s čočkou v dóze?

Právě, že spíš naopak. Myslím, že dokážu spoustu lidí udolat argumenty. Pohodlnost dnešní doby je těžké překonat. Až bude více bezobalových obchodů v okolí, spousta lidí bude mít větší motivaci.

Samozřejmě se najdou zlí jazykové, ale já jsem dostatečně přesvědčena o svém počínání. Ostatní tak nemají šanci zkazit mi náladu a změnit můj názor.

Každopádně se člověk nesmí bát reakcí okolí, že si nese svůj látkový pytlík na nákup. Já měla vždy dobré zkušenosti. Maximálně jen prohodím, že nemám ráda plasty. Prodavačky nikdy nebyly nepříjemné a vždy mi vyšly vstříc.

Jaké jsou podle tebe vyhlídky do budoucna? Přemýšlí lidé více o tom, co nakupují a co vyhazují?

Těžko říct. Myslím, že jsou dnes lidé ještě pohodlní.

Uvedu pro příklad smutný případ. Bydlím v pronajatém bytě ve vile s pěti bytovými prostory. Každý byt má svoji popelnici. Dva dny po vyvezení odpadu jsou všechny popelnice přeplněné. Jsou v nich i PET lahve a popelnice na tříděný odpad jsou hned za domem. Naše popelnice by měla zůstat prázdná, jelikož komunálního odpadu máme tak jeden malý odpadkový koš za měsíc.

Na druhou stranu je pravda, že se setkávám se stále více lidmi, kteří alespoň začali třídit. Není to řešení, ale je to začátek.

V zahraničí se řetězce začínají přizpůsobovat a mají sekce s bezobalovým zbožím. Až tento trend dorazí k nám, bude z velké části vyhráno. Já měla ve svých začátcích velkou výhodu, protože pravidelně jezdím do Prahy, kde je skvělý bezobalový obchod a ten je opravdu narvaný lidmi k prasknutí. Vím, že dnes je takový obchod i v Ústí nad Labem, Děčíně, Lovosicích a Litoměřicích.

Na internetu je také možné objednat zboží alespoň v papírových pytlích.

Je to velký pokrok od doby, co jsem se o Zero Waste (bezobalová domácnost) začala zajímat. Takže jistý posun tu je. Důležité je nevzdat se a šířit tu myšlenku dál. Nemyslím, že je třeba vysvětlovat jen problém odpadu. Je potřeba lidem vysvětlit, že lze snížit odpad, aniž by je to zatížilo časově a finančně.

AK

ODKAZY:

http://www.czechzerowaste.cz/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Zero_waste http://rskuk.cz/files/Strategicke-a-rozvojove-dokumenty-UK/Plan-odpadoveho-hodpodarstvi-UK-2016-2025.pdf  

About Pavla Z.