Rozhovor s Eliškou Rusovou (s tatérkou)

Zkrášlování těla, malba na kůži, uchování vzpomínek, symbol ochrany a naděje, nebo vyjádření názoru. Existuje mnoho interpretací pojmu tetování. V době mého dětství nebylo běžné potkat tetovanou osobu. O pár let později se nechávali tetovat téměř všichni. Toto odvětví zažilo během krátkého období raketový růst i vývoj stylů.
Historicky je tetování typické pro lidskou společnost všech kultur a národností. Dříve bylo považováno za řemeslo, ale dnes se sami tatéři cítí být spíše umělci. Jejich tvorba se nezabývá kopírováním ornamentů a velkoprodukcí módních motivů. Dobrý tatér je nejen umělec, ale i psycholog. Tetování je proces. Od prvotního nápadu k nákresu, od pochopení k domluvě, a nakonec k samotné originální kresbě do kůže klienta. Nesmyvatelné stopy do svých těl zákazníků maluje i Eliška Rusová, která svůj salón provozuje v našem maloměstě. Zákazníci, někteří i ze zahraničí, ji nešetří dobrými recenzemi a ona jim za to otiskne do těla kus svého srdce.
 

S prací tatéra člověk nezačíná v osmnácti po škole. Jaká byla Vaše cesta k tomuto zaměstnání?

Jsou i tací co po škole začínají, tedy hlavně v dnešní době, kdy je tetování velmi oblíbené.
U mne to bylo jinak, své první tetování jsem měla po třicítce a až pak jsem se o tetování začala zajímat. V té době mě ani nenapadlo, že se jednou tetováním budu živit. Tam vlastně vše začalo. Cesta k novému zaměstnání byla dlouhá, než jsem to chtěla prvně zkusit, navštívila jsem pražskou Tattoo Convention a pak už nebylo cesty zpět…
 
Jaký byl první impuls, kdy jste si řekla, že do toho jedete naplno?

První impuls ve mě rozdmýchali přátelé. Jejich “Proč to nezkusíš, když tak ráda kreslíš?” … to bylo jakýmsi kopancem…
 

 
Většina lidí si myslí, že když člověk umí malovat, koupí si strojek a vybavení a zbytek pak půjde snadno. Jaká je realita? Je tetování stejné jako kreslení?

Tak vybavení si dnes opravdu může koupit kdekdo, ale to ještě neznamená, že to půjde. Řekla bych, že základ je umět kreslit/malovat. Ale jak víme, kůže není papír a ne vše do ní jde tak lehce. Každá kůže má jiné vlastnosti, každé místo na těle je jiné. Také všechna místa nejsou pro tetování vhodná a někde se velmi rádo rozpíjí. Tetování tedy rozhodně není stejné jako kreslení…
 
Napadá mě, že to chce velkou dávku odvahy začít podnikat a ještě v oblasti, kdy jakákoliv chyba je nevratná. Měla jste z počátku obavy?

Ano, měla jsem velké obavy. Prvně jsem předtím nikdy naplno nepodnikala a nevěděla jsem, co přesně mě čeká. Mohu říct, že obrovský dík patří mému manželovi a dětem, za jejich obrovskou trpělivost a podporu. Odvahu k tomuto kroku jsem sbírala celkem dlouho.
 

 
Vaši zákazníci jsou nadmíru spokojení. Jak byste popsala svůj přístup ke klientům a k práci jako takové?
 
To, že jsou moji zákazníci spokojeni, je vlastně to, na čem mi nejvíce záleží. Snažím se o maximální pochopení, vyslechnout příběh, který k tetování vede. Myslím si, že tetování by nemělo být náhodným výběrem něčeho, co se vám líbí. Hlavně by to pro vás mělo mít význam, protože když to tak je, je to věc trvalá, které nebudete litovat. Naopak, pokud je to jen obrázek, co se vám právě líbí a nemá to jiný význam, časem se může stát, že omrzí. Tak by to hlavně u tetování být nemělo.
 
Čím se liší Vaše tvorba od ostatních tetovacích salonů? (mám na mysli exotické motivy, barvy, asijský vliv)
 
Mám ráda barvy a snažím se je vnést i do své práce, ne vždy, ale je to tak. Jak ráda říkám, vlastně kreslím do kůže a tím se právě možná liším. Studio mám zařízené tak trochu v exotickém duchu, neboť mě tato místa lákají. Zákazníci rádi říkají, že si sem chodí odpočinout, což mě těší. Přijdou tak trochu do jiného světa, ač pár kroků od centra Bíliny.
 
Ráda cestujete. Ovlivnilo Vaši tvorbu cestování? Nebo jste se podívala do zahraničí díky Vaší práci? 
 
Od první cesty na Srí Lanku jako bych neměla stání, co jsem sedla do letadla, stále bych někde lítala. Cestování až tak mou tvorbu neovlivnilo, ale je pravda, že díky tomu, že jsem na volné noze, mohu cestovat více. Už jen díky tomu, že nemám pevně danou dovolenou.
 
Kam nejraději cestujete a proč?
 
Velmi jsem si oblíbila Srí Lanku. Její milí lidé a nádherná země, mě opravdu uchvátila. A vlastně i díky této cestě jsem se změnila ze zaměstnance na podnikatele. Jak ráda říkám, ”Srí Lanka vám změní život” a u mě to tak bylo. Jinak mám moc ráda Anglii, kam jsem se již několikrát podívala a určitě ne naposledy. Láká mě tolik destinací. Moc ráda bych se třeba podívala do Afriky, do oblasti Keni.
 
Naučila jste se něco v zahraničí? (v rámci práce nebo jen v osobní rovině)
 
Ano. Tím, že jsem se podívala do jiných zemí, se tak nějak koukám na svět jinak. Vidím, že není třeba se za vším “honit”, že je třeba občas vypnout a prostě jen být. Moc se mi líbí, že například v Anglii vás lidé tak nesoudí, můžete si vyjít, v čem chcete a vypadat, jak chcete. Nikdo si na vás neukazuje a neřeší váš vzhled. V tomto se u nás máme dosti co učit, prostě nechat každého být… Však máme všichni právo na to být odlišní.
 
Proč netetujete tribal, biomechaniku a temné motivy?
 
Začala bych těmi temnými motivy. Tak hlavně proto, že jsem vcelku pozitivní člověk s jemnou duší, takové motivy mi opravdu nedělají dobře, je mi z nich “ouzko”. Také mám ten názor, že i tetování nás může ovlivnit. No, představte si sama, temný motiv a denně se na něj dívat. Tribal nedělám hlavně proto, že mě tento styl neoslovil stejně jako biomechanika. Je nás tatérů již tolik, že se jistě najdou tací, co tyto věci budou dělat rádi.
 
A co předělávky? Proč většina tatéru nemá ráda nebo odmítá opravovat starší tetování?
 
Předělávkám se úplně nebráním… Tedy pokud to jde, tak se snažím vyjít vstříc. Ne vždy je ale možné starší tetování schovat a také se musí počítat s tím, že může i po předělání trochu prosvítat. Pokud jde o opravy nebo dodělávky po jiných tatérech, tam je problém ten, že každý tatér má tak trochu jiný styl, jinou ruku. Pak je ten rozdíl vidět. Proto úpravy a opravy po někom jiném většinou neděláme. Tady je opravdu důležité, dobře si tatéra vybrat a nekoukat pouze na cenu – to bývá největší chyba…
 
Jaké bylo Vaše první tetování, které jste si nechala vytvořit?
 
Moje první tetování mám na zádech, tenkrát jsem si ho sama nakreslila, takže tatér neměl moc práce, tedy s motivem.
 
Jaké tetování jste vytvořila Vašemu prvnímu zákazníkovi?
 
Začala jsem malinkým pavoučkem a tenkrát jsem se opravdu bála.
 
Jaké bylo nejzajímavější tetování, které jste vytvořila?
 
Tak teď jste mě dostala. Už jsem jich dělala tolik, že mě teď nenapadá, které bylo nejzajímavější. Téměř každé je svým způsobem zajímavé a hlavně ty, co mají příběh. Ty bývají někdy dechberoucí, nádherné, někdy smutné… Prostě takové, jaké nám život přinese. Ale napadá mne jedno velmi zajímavé tetování pro pána z Jemenu, který žije v Manchesteru a v Čechách byl za kamarádem. Při té příležitosti se u mě zastavil, abych mu vytvořila menchestrovsko – české tetování, tedy symbol Menchestru v českých národních barvách.

Rozhovor : AK