Jana Ziegelheimová podle mých představ splňuje všechny atributy super ženy. Na vysoké škole poznala svého budoucího manžela, se kterým žila čtyři roky v Japonsku. Společně vychovávají tři děti. Má úspěšnou kariéru a harmonickou rodinu. Ale mou pozornost nejvíce zaujalo její spojení s uměním Kendó.
Kendó v doslovném překladu znamená – cesta meče. Pod tímto názvem nalezneme japonské bojové umění, které vzniklo na přelomu 20. století. V zápase Kendó je rozhodující odvaha, psychická síla, schopnost rychlého rozhodnutí a strategie. Jana Ziegelheimová pronikla do tajů asijského učení a stala se jednou z nejlepších českých kendistek.
Studovala jste v Praze a nějakou dobu žila v Japonsku. Po návratu jste se usadila v Bílině. Jaký máte vztah k tomuto regionu a jak vás ovlivnil?
V Bílině jsem vyrůstala, prožila šťastné dětství a rané mládí. Když jsme před návratem do ČR a narozením nejstaršího dítěte rozmýšleli, kde se usadit, rozhodli jsme se pro Bílinu, i kvůli zázemí, které jsme tu měli.
Vztah k regionu mám smíšený. Miluji České středohoří a Krušné hory, krajina zde v okolí mne nepřestává naplňovat obdivem a úctou k přírodě. Na druhou stranu jsou věci, kterými si region nedělá dobré jméno po republice, ať už jsou to „uhelní baroni“, zkorumpovaní politici a amorální podnikatelé. A to mi vadí, ale jako jedinec nevidím možnost jak je ovlivnit.
Jak vznikl nápad založit školu Kendó právě v Bílině?
Práce s dětmi a mládeží je jedna z nejhezčích. Vychovat si své nástupce a předat zkušenosti nabyté v Japonsku byla v podstatě povinnost. Můj učitel kendó, vážený japonský sensej říká, že kdo nepředá to, co se naučil, jako by nebyl. Bílina je z hlediska logistiky pro nás nejjednodušší. Možná by se ve větším městě přihlásilo více lidí, ale ti co chtějí cvičit s japonským mečem si nás najdou. Naši členové jsou i z Mostu, Teplic, Braňan, Litvínova, Loun…
ing. Jana Ziegelheimová PhD (42 let)
- Žije s manželem Jindřichem a třemi dětmi v Bílině
- Vystudovala ČVUT v Praze, Fakultu strojní, obor materiálové inženýrství
- V současné době pracuje jako nezávislý konzultant ve vědě a výzkumu
- Společně s manželem založila oddíl Kendó v Bílině
- S kolegou Vítem Málišem pořádá zájmový kroužek Kendó v DDM Bílina
- Pětkrát obhájila titul mistryně České republiky v Kendó a trénuje reprezentaci žen v ČR
- Je spoluautorkou knihy Kendó – Tři spojené kruhy a také pomáhala přeložit knihu Kendó –
Úplný průvodce (jediné publikace o Kendó v českém jazyce)
Vysvětlila byste mi, co znamená, že jste dosáhla 6. dan Kendó?
To bude obsáhlejší odpověď. Technicky vzato, mají stupně a zkoušky v kendó za cíl udržet osnovy výcviku a úroveň ve světě jednotnou. Složení zkoušky na další stupeň vyžaduje zvládnutí nových, pokročilejších technik a přístupů. Podobně jako v jiných bojových umění se v kendó postupuje od 7.-1.kyu – žákovské stupně. Pokračuje se zkouškami na 1.-8.dan – mistrovské stupně. Zkoušky se skládají před komisí, která vždy je minimálně o 2-3 stupně výš, než příslušná zkouška. Náročnost u zkoušek s každým stupněm narůstá. U zkoušek na 1.dan je úspěšnost přibližně 80% a 3.dan jen 50%. Zkoušky na 6. dan zvládne jen 10% a na 8. dan je to méně než 1%. První dan, ač patří mezi mistrovské stupně, je brán spíš jako úroveň „oficiálního začátečníka”. Od čtvrtého danu jsou kendisté chápání jako instruktoři a teprve od šestého danu jsou považováni za senseje – učitele.
Abych se vrátila k původní otázce – pro kendó v ČR je 6. dan a navíc pro ženu, velikým úspěchem. (Kendó jako japonský národní sport je velmi šovinistické.) Je to také obrazem toho, že se u nás učí správně a vše se vyvíjí v souladu s předpoklady celosvětové organizace. Pro mne osobně je to jistá satisfakce, že to co dělám, dělám dobře. Od této úrovně hodně převažují duševní aspekty cvičení, k jejichž pochopení je potřeba veliká pokora a píle.
Kendó jste si osvojila přímo v Japonsku s tamními bojovými mistry. Styl a rytmus života je zde velmi odlišný od toho Evropského. Mohla byste říct v čem je tato země jiná nebo naopak podobná České Republice?
V Japonsku je všechno jiné. I vzduch, který tam dýcháte. Jakmile vystoupíte z letadla v Japonsku, jste v úplně jiném světě, než na jaký jsme zvyklí z Evropy. S oblibou jsme s manželem čekali, co nás opět v Japonsku překvapí. Byli jsme tam 4 roky a každý jeden den se nějaké překvapení našlo. Skvělé jídlo, na které jsem si musela několik měsíců zvykat, než jsem ho dokázala ocenit. Nádherné je prolínaní světa moderních technologií s tradicemi z dávných dob. Například uprostřed moderního komplexu budov na Shindžuku najdete malý park se šintoistickou svatyní, kde se zdánlivě zastavil čas. Jiná je příroda, města i mentalita lidí. Překrásné hory, řeky a lesy jsou cílem mnoha trekingu chtivých turistů. Moře je častým únikem od civilizace. Nápojové automaty najdete i na vrcholu Fudži, ale v některých zákoutích lesů v Ibaraki nepotkáte za celý den jediného člověka.
Díky kendó jsme se dostali hlouběji do japonské společnosti a měli jsme možnost poznat tvrdou hierarchii, která tam funguje na základě vašeho věku, společenského postavení a nakonec i stupně v kendó.
Pro příklad přijít včas na domluvenou schůzku nebo do práce je považováno za samozřejmost s pevně stanovenými pravidly. Pokud jdete na návštěvu k někomu domů, je pravidlem přijít o 10 minut později, oproti domluvenému času. Pokud jste junior (ať už věkem nebo postavením), musíte na schůzky chodit o 10-15 minut dříve, aby na vás váš senior nečekal… A podobných pravidel je mnoho.
Jedním z cílů cvičení Kendó je snaha milovat svou zemi a společnost, přispívat k rozvoji kultury a napomoci míru a štěstí mezi všemi lidmi. Jak tento bod aplikujete v praxi?
Říká se, že největším uměním samuraje je bojovat tak, aby nemusel meč tasit a k boji vůbec nedošlo.
To se snažíme předat i dětem.
V našem oddíle se snažíme poukázat na to, že Kendó není jen sport, i když zejména pro děti je to motivačním prvkem. Učíme respektu k učiteli, k ostatním při cvičení i k soupeři při zápase. Reisetcu – respekt, slušnost a úcta je to, čemu se na začátku i na konci cvičení klaníme. Je to také to, co bychom měli aplikovat i v běžném životě. Členy našeho oddílu učíme etiketu v kendó – korektní vztahy mezi staršími (sempajové) a mladšími (kohajové) v oddíle. Sempajové by měli jít příkladem kohajům a nad sempaji stojí jejich sensej – učitel, který by měl být dobrým příkladem svým žákům. V tomto případě jsem sensejem já a věřím, že se mi daří jít osobním příkladem.
„Formovat mysl a tělo,
zušlechťovat silného ducha
a správným a přesným cvičením
usilovat o zdokonalení se v umění kendó,
ctít lidskou laskavost a čest,
stýkat se s ostatními s upřímností a
vždy usilovat o zušlechtění sebe sama….“
Koncept a cíle Kendó, Celojaponská federace Kendó, 1975
Cílem moderního Kendó je výchova člověka. Je pro dnešní děti a mládež toto učení atraktivní? V čem je cvičení Kendó pro děti dobré?
Kendó svou podstatou vychovává člověka, učí ho fair-play a úctě ke starším. Jedno japonské přísloví praví:“Chceš-li být dobrým šermířem, musíš být dobrým člověkem“. Hierarchie japonské společnosti se převádí automaticky i do tělocvičny. Tato a snahou je ji přenášet i do cvičení kendó v cizině právě prostřednictvím instruktorů, kteří prošli částečným výcvikem v Japonsku, či samotnými Japonci žijícími v cizině. Cvičenci se naučí respektu, píli, umění se pod tlakem rychle rozhodnout, koncentraci a dalším morálně-volním vlastnostem.
Atraktivní je kendó s nadsázkou nejvíce vždy, když je v kinech či televizi StarWars či Poslední samuraj, to máme vždy v oddíle tlačenici J). V oddíle nám obvykle vydrží děti, jež si už z rodiny podobné vlastnosti přinášejí, kendó jim je prohloubí a vyvine. Naopak ti, kteří chtějí všechno rychle, jsou arogantní až nevychovaní dlouho cvičit nevydrží. Poznáme to během 1-2 tréninků, které z dítek vydrží a které ne J. Hodně také záleží na přístupu rodičů, ale to jsou asi obecné věci týkající se kteréhokoliv zájmového kroužku/sportu.
Váš osobní i pracovní život je propojen s Kendó. Jaké jsou vaše plány a cíle do budoucna?
Můj pracovní život s kendem příliš nesouvisí, tam věřím, že půjde nadále vše dobře.
Co se kendó týče, to je náročná fyzická i duševní aktivita a studium technik a duševních aspektů kendó je skutečně cesta na celý život. Čím dále se dostávám, tím více vím, že nic nevím… Chtěla bych udržet v chodu bílinský oddíl, což doufám, že se za pomoci vedoucího oddílu pana Máliše podaří. Věřím, že těm dětem, které oddílem již prošly nebo budou po nějakou dobu procházet, dá kendó do života mnoho dobrého.
AK
Fotografie archiv Jana Ziegelheimová
