Vlastimil Žalud
Příběh černobílé fotografie
Na školní fotografii vpravo můžeme vidět oblíbeného učitele Vlastimila Žaluda ze Světce. Jeho příběh vypráví o tom, jak byla důležitá škola pro malé obce v době, kdy nejezdily pravidelně linkové autobusy a rodiny nevlastnily automobily. Je to příběh člověka, který většinu života zasvětil výchově a vzdělávání dětí. Během svého života zažil obě světové války, ale naději ztratil až v době socialistického režimu. Pro komunistickou společnost nebyl politicky vhodný a tak skončil jako dělník na dolech.
Historie školní výchovy má v malé obci Světec dlouhou tradici. Ve 13.století zde byla klášterní škola pro dcery významných šlechticů. První veřejná německá škola byla založena v polovině 17.století. Koncem 19.století s přílivem českých havířů do hnědouhelného revíru byla potřeba české školy. První pokusy o založení školy se setkaly s nevraživostí proti české menšině a byly doprovázeny stávkami, výhrůžkami a odvoláními k soudu. Teprve po dvaceti letech martyrií se podařilo českou školu ve Světci otevřít a řídícím učitelem byl jmenován Antonín Gruncl.
Vlastimil Žalud byl od roku 1933 náčelníkem světeckeho Sokola. V té době působil jako učitel ve škole v Hostomicích a byl zetěm Antonína Gruncla. Během druhé světové války byly české školy v obsazených Sudetech samozřejmě zavřené a většinou sloužily pro vojenské účely.
Po válce 16.května 1945 se podařilo Vlastimilu Žaludovi slavnostně otevřít českou obecnou školu v Kostomlatské ulici. S obnovou školy mu velmi pomohl jeho tchán Antonín Gruncl. Na podzim téhož roku chystal otevření měšťanské školy, která byla přejmenována na Pressigovu školu a sám zde působil jako ředitel.
Po osvobození byla také zásluhou Vlastimila Žaluda obnovena činnost T.J. Sokol, který mimo sportu navázal na ochotnickou tradici sokolského divadla.
Od roku 1949 byla měšťanská škola druhého stupně sloučena s hostomickou školou, ale sídlo zůstalo ve Světci. K zásadním změnám v vedení školy došlo roku 1953, kdy byl okamžitě rozvázán pracovní poměr s Vlastimilem Žaludem. Oblíbený učitel po organizované štvané kampani z politických důvodů musel opustit post ředitele.
Byl nucen zapojit se do práce na dolu Alois Jirásek jako dělník. V této profesi setrval až do důchodu, do roku 1968, kdy se celá rodina odstěhovala do Libochovic.