Knockin´ On Heaven´s Door aneb cesta na Himlštejn
Až na vrhol samých Nebes budete muset vystoupat, pokud vás lákají zelené výhledy k obzoru a místa s krásnými jmény, tak jako mě. Vrchol Nebesa (634 m) a na něm skromě postávající zdi hradu Himlštejn, mě lákal už dlouho. Tajně jsem na něj pomrkávala při každé cestě vlakem přes Stráž nad Ohří a rok od roku mi připadal vyšší.
Pro případ, že by jeho tendence růstu pokračovala, jsem se na jaře rozhodla. Teď nebo nikdy! A pro všechny případy jsem na výpravu přizvala svého sedmiletého syna, kdybych přeci jen tu a tam potřebovala popotáhnout.
Pokud tak jako my zůstanete u výletu vlakem (Stráž nad Ohří leží na spojnici mezi Chebem a Prahou), můžete si ještě odskočit pro pramen Korunní, který sledováním červené turistické značky najdete necelý kilometr od nádraží. Vlastní fotku nemám, ale protože jsem si tuto dovolila půjčit z webu http://www.geocaching.com, nezůstane tajemstvím, že na své si přijdou i lovci kešek.
Před stoupáním k samotnému kopci je nejprve zapotřebí vymotat se ze Stráže. Už tahle část je ale pro bystré oko velmi krásná a tajuplná. Objevíte třeba dveře zdánlivě vedoucí odnikud nikam. To je přesně ten okamžik, kdy je neocenitelné mít s sebou děti, aby vám vše vysvětlily.
Při procházce na Himlštejn sice budete funět jako Matylda z Freonového Ducha, ale výhled i tamní atmosféra stojí za to. Cesta vede ponejvíce lesem a přesně v té části, kdy si říkáte, že už si vážně musíte sednout, se před vámi rozprostře takzvaná „louka piknikofka“.
Po posilnění vás čeká prudší, avšak nepříliš dlouhé stoupání, během kterého se zdá k neuvěření, že celá trasa má po zelené turistické značce délku necelých tří kilometrů. To už se ale postupně odkrývá údolí řeky Ohře a ostatní výhledy do malebného okolí. Pokud cítíte vnitřní pnutí, jež volá: „Tvoř!“, na jednom z kamenů pod hradem určitě naleznete ten svůj kout, ve kterém můžete nechat plynout myšlenky a poddat se jen samotnému bytí.
Po dokonalém vychutnání všech příchutí Himlštejna se můžete vypravit zpět, případně dál po zelené prozkoumávat sousední Pekelskou skálu. Pokud ale čekáte na krásný záběr údolí, sklamu vás. Musí se tak jako celá atmosféra nasát všemi smysly a nerada bych vás ochudila o vlastní prožitek.
