Osecký klášter je neobsazený cisterciácký klášter ležící v Oseku u Duchcova v malebné krajině pod Krušnými horami. Mezi lety 2019 až 2022 prošel rozsáhlou rekonstrukcí a nyní opět vítá návštěvníky, kteří si zde v rámci prohlídky mohou prohlédnout klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, rajský dvůr, křížovou chodbu a starý konvent s raně gotickou kapitulní síní. Přečtěte si, jaká je historie tohoto dechberoucího místa nebo si užijte virtuální prohlídku.
Krajina severozápadních Čech v podhůří Krušných hor před staletími samozřejmě vypadala úplně jinak než v současnosti, některé její prvky však zůstaly stejné dodnes. Například silueta Oseckého kláštera se zde vypíná již od konce dvanáctého století – tehdy jeho chodbami kráčeli první mnichové cisterciáckého řádu.
Místo zvané Osek
Historikové kladou oficiální datum založení této významné církevní památky do roka 1199. Za zakladatele je považován jistý Milhošť, o jeho osobě však nevíme nic bližšího než to, že se jednalo o majitele panství v obci Mašťov. Právě on pozval do Čech cisterciáky, původem francouzský církevní řád, a umožnil jim vybudovat nové sídlo v místě zvaném Osek. K tomu jim přidal velkorysý dar – rozsáhlé pozemky a více než 15 českých vesnic. Nově příchozí mnichy si pod svá ochranná křídla vzal šlechtický rod Hrabišiců a významně se zapříčinil o to, že klášter se již krátce po svém vzniku začal prosperovat a rychle si vybudoval svou pověst. Koneckonců i dnes zmínka o Oseckém klášteře vyvolá u většiny posluchačů dojem, že „o tom už jsem někde slyšel“.
Osecký klášter v historii
Osecký klášter stihl za dobové existence několikrát významně ovlivnit chod našich dějin. Už od počátků totiž představoval důležité strategické místo a vzhledem k tomu, že k němu náležel značný majetek, hrál vždy důležitou roli v mocenských bojích českých králů. Ti usilovali o jeho vlastnictví a samotný klášter z toho důvodu několikrát přišel k úhoně. Byl vypleněn braniborskými vojsky i husity, na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století byl dokonce na přechodnou dobu zrušena a mniši se museli uchýlit do dočasného útočiště v pražské Zbraslavi.
Zpět do rukou cisterciáků se dostal až v roce 1626 a následovala léta opětovného rozkvětu, aby je ve dvacátém století vystřídal úpadek. V současnosti klášter sice již klášter trvale neobývají žádní mnichové, je však zpřístupněn veřejnosti a probíhají zde pravidelné bohoslužby. Od roku 1995 navíc náleží na seznam národních kulturních památek, díky čemuž nechátrá a láká návštěvníky z celé republiky. Ti si přijíždějí prohlédnout hned několik budov, ze kterých se celý komplex skládá – klášterní věž, hospodářské budovy, budovy konventu a samozřejmě klášterní kostel nanebevzetí Panny Marie.