Obec stávala v Debeřském údolí na východ od Bíliny, mezi Kostomlaty pod Milešovkou a Razicemi na Bílinsku.
Lidé si zdejší oblast oblíbili už v neolitických dobách, jak nás přesvědčují četné archeologické nálezy. Tím smutnější pak je její současná podoba: když navštívíte místo, kde kdysi stávala obec Radovesice, nestačíte se divit.
Na křižovatce obchodních cest
Nezbylo po ní totiž nic. Ještě na počátku minulého století přitom poměrně rozlehlá ves prosperovala, poskytovala domov více než tisícovce obyvatel a fungovala jako jedno z center společenského života v širokém okolí. Její strategická poloha na křižovatce cest vedoucích k okolním obcím ji k tomu ostatně předurčovala. Stával tu pseudorománský kostel Všech svatých obklopen ovocným sadem, škola, později dokonce koupaliště či obřadní síň. To vše žilo čilým ruchem ještě v šedesátých letech, což je doba, kterou si někteří z nás stále pamatují. Bohužel netrvalo dlouho a Radovesice navždy zmizely z mapy. Zachovalo se všehovšudy několik černobílých fotografií.
Nucený přesun na sídliště
K rozhodnutí, které Radovesice odsoudilo k zániku, došlo v listopadu 1964. Důvod jistě není těžké uhodnout: podobně jako v okolních obcích se i radovesickým osudem měla stát těžba hnědého uhlí, jíž jsou celé severní Čechy nechvalně proslulé. Obyvatelé neměli téměř žádnou šanci verdikt zvrátit a byli přinuceni k přestěhování do nedaleké Bíliny, kde tou dobou vznikalo nové panelové sídliště určené právě pro bývalé Radovesické. Na přesun měli sedm let, během nichž se stávali svědky toho, jak jim jejich domov zaniká před očima. Postupně došlo k uzavření školy, silnice a dokonce přestalo fungovat i místní JZD. Vše vyvrcholilo 15. února 1972, kdy zmizel i poslední radovesický dům a celá vesnice se stala minulostí. Na jejím místě krátce fungovala výsypka, rozhodně ne však natolik dlouho, aby její existence vynahradila několik staletí trvající historii samotných Radovesic. Dnes už zde k těžbě nedochází a návštěvník spatří pouze na nekonečný lán pole bez jediné památky na dřívější zástavbu.
Foto: Daniela Endrštová