Rozhovor – Světy dvou | fotografek

Kolem výstavní síně U Kostela projde každý obyvatel Bíliny mnohokrát. Doporučuji vám se během měsíce května na chvíli zastavit, vejít dovnitř a prohlédnout si zajímavou výstavu fotografií, která zde právě probíhá.
Musím se přiznat, že jsem zprvu ani jednu z autorek neznala a chtěla jsem se na vlastní oči přesvědčit, jestli jejich práce stojí za shlédnutí. A byla jsem velmi mile překvapena. Úplně vším. Martina Janochová je energická sympatická a moderní žena. Martina Janošová působí téměř jako éterická bytost s laskavou duší. Naproti tomu vystavené fotografie bych bez předchozích informací přisuzovala k opačným autorkám. Práce Martiny Janochové má prvky melancholie, temnoty i nevinnosti a do jisté míry i romantiky. Fotografie Martiny Janošové jsou výrazné, energické, plné emocí. Obě autorky byly velmi vstřícné a odpověděli nám na několik otázek.

Jestliže nepatříte mezi jedince, které zajímá umělecká tvorba, stejně se jděte na výstavu podívat. Je to možná poslední příležitost vidět bílinský pivovar v jeho současném stavu…
 

Martina Janochová

 
Na první pohled se mi zdá vaše společná výstava plná kontrastů. Černá a bílá. Velkoměsto a maloměsto. Bruneta a blondýna. I název Světy dvou ve mě evokují rozdílné pohledy. Do jaké míry je to náhoda?

Na první pohled se to tak může zdát, ale naší společnou láskou je černobílá fotografie, která je vždy především o kontrastech, světlech a stínech. Společné máme také, že vidíme více duši, a tu rády přenášíme právě do svých snímků. Spojení velkoměsta a maloměsta je čirá náhoda. Důraz na černobílou mě napadl, když jsem tvořila plakát na naši výstavu. Obě Martiny, příjmení nápadně podobná, jedna kučeravá tmavovláska, druhá přírodní blondýna s rovnými vlasy. K většině vystavovaných černobílých fotografií se to přímo nabízelo.
 
Co vás inspiruje?

V mém případě jsou to především emoce. To, co jsem za svůj život prožila a to, co se ukrývá hluboko v mé duši, fantazie, fotit trochu jinak. To vše se odráží v mé tvorbě.
 
Jak se vaše osobnost promítá do fotografií?

Často slýchám, že moje fotografie jsou ponuré. Ano, právě ve vystavované sérii je zřejmé, že jsem chtěla klást důraz na kontrasty a možná i trochu šokovat. Dítě, nevinné oči, žena v bílém, květiny a zároveň ruiny starého pivovaru. Kontrasty stejně jako v mém životě. Existuje buď černé nebo bílé, nic mezi tím nemám ráda. Vše co se ve mě odehrává, ovlivňuje výsledné fotografie. Týká se to především fotografování s lidmi a také mých koláží, které jsem vystavovala v Bílině loňského roku. Od svého dětství bojuji s nepřízní osudu, která bude vždy ovlivňovat nejen můj život, ale i svět viděný přes hledáček mého fotoaparátu.
 
Co se vám líbí na práci vaší kolegyně a kamarádky Martiny?

Sleduji její práce již několik let a vždy mi byla blízká. Používání staré fototechniky, láska k černobílé fotografii s fantazií a hledání zapomenutého byl prvopočátek našeho přátelství. Nejvíce mě před lety oslovila Martinina práce při focení bývalého brněnského textilního podniku Vlněna. Jsem přesvědčená, že to je její životní dílo. Tak jako já se snažila zachytit bílinský pivovar a jeho pozůstatky, stejně tak zachytila Martina Vlněnu. Bohužel, v Brně objekt padl k zemi. Já doufám, že alespoň některé části bílinského pivovaru se podaří novému majiteli zachránit. Navštěvuji jižní Moravu často a ráda bych s Martinou jednou vystavovala v industriální výstavní síni u Schrotta v Brně. Plánů je hodně, času málo, snad se zadaří, je to jen a jen na nás.
 

Martina Janošová

 
Na první pohled se mi zdá vaše společná výstava plná kontrastů. Černá a bílá. Velkoměsto a maloměsto. Bruneta a blondýna. I název Světy dvou ve mě evokují rozdílné pohledy. Do jaké míry je to náhoda?

Já myslím, že výstava “Dvou” je právě o tom, že i přes všechnu odlišnost je vnitřní a nakonec i vnější pohled vlastně stejný. V tom si rozumíme. Vyprávíme o svém světě, svým způsobem, a s důrazem na osobní výpověď.

Co vás inspiruje?

Emoce. Všude kolem mě. V Přírodě, věcech, lidech. Navíc, celý svůj život se věnuji knihám a od dětství mám ráda knižní ilustrace. Moje fotky jsou vlastně takové ilustrace života a příběhů kolem mě nebo ve mně. Nejsilnější fotky nepotřebuji žádný text, ty mluví samy za sebe.

Jak se vaše osobnost promítá do fotografií?
Je to autorská výpověď. Můj pohled.

Co se vám líbí na práci vaší kolegyně a kamarádky?

Líbí se mi, kam až posouvá hranice. Její svět fantazie. Hravost. A na fotografiích přírody – nebo právě bílinského pivovaru – opravdovost. Je tam láska k místům, které má ráda a snaha dělat to, co má smysl.