Rozhovor s Karlem Machem

autor: | Bře 26, 2019 | Rozhovory

Rozhovor s Karlem Machem

Obsah článku hide
1 Rozhovor s Karlem Machem

 

Bílinští obyvatelé jsou hrdí na místní horu Bořeň, na lázeňský park nebo rybníky na Bezovce.
Většina lidí, včetně mě, vůči otázce přírody zaujímá alibistický postoj. Přírodu mám ráda, je okolo mě, sama se nějak vyvíjí a já se snažím jí neovlivňovat. Neznečišťuji ji, nestavím továrny a nekácím stromy. O víc se nezajímám. Přírodu beru jako samozřejmost.
Musím se přiznat, i když o existenci přírodovědného spolku v Bílině mám ponětí, netušila jsem jak moc jsou jeho členové zanícení milovníci přírody a kolik zajímavých projektů mají na svědomí. Také mě překvapilo jak často jejich dobré úmysly narážejí na nezájem ze stran ostatních lidí i vedení města. Po rozhovoru s Karlem Machem, předsedou spolku jsem si uvědomila, jak málo se o přírodu zajímám. Doufám, že následující řádky otevřou oči i dalším.

Váš život je spojeny s Bílinou a okolím. Jaký vztah máte k tomuto regionu a jak vás ovlivnil?

V Bílině jsem strávil většinu života, kromě pár let studia v Rusku, vojny a posledních 11 let. Bílina tedy utvářela moje představy o světě a většinu vztahů k okolnímu světu. I když jsem se nakonec  vrátil do svého rodiště, považuji se za Bílinského patriota. V životní dráze mě, kromě řady bezvadných učitelů, ovlivnila velmi motivující krajina jihozápadního okraje Českého středohoří. Bílina může za to, že jsem geolog a že jsem se sem do našeho kraje i po studiu vrátil pracovat a žít.

Jaký je základní význam přírodovědného spolku pro Bílinu?

Jde o jedno z prvních občanských sdružení (dnes spolek) nově vzniklých v Bílině po revoluci. Jsme ve městě také jediným dlouhodobě fungujícím spolkem, který sdružuje lidi se zájmem o přírodu a její ochranu. Naší snahou je ukázat přírodní krásy okolí města i celých SZ Čech v naší zemi i v cizině. Jsme originální, nepodléháme žádnému vyššímu vedení. Vydáváme populárně naučné publikace o Bílinsku a severozápadních Čechách. provádíme ornitologické a geologické exkurse, organizujeme přednášky, vychováváme děti v naší dětské sekci. podporujeme hnízdní možnosti ptactva v okolí Bíliny, vědeckými metodami zkoumáme okolní přírodu a pozitivně ovlivňujeme průběh rekultivací na dolech. Rozhodně nepatříme k radikálním ekologickým hnutím.

  • Karel Mach ( 55 let)
  • Bydlí v Kozlech u Loun.
  • Studoval na Bílinském gymnáziu a Moskevském geologicko-průzkumném institutu
  • Doktorský titul získal na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.
  • Pracuje pro Severočeské doly a.s., jako vedoucí geolog.
  • Mezi jeho zájmy patří geologie, biologie, sport, cestování a samozřejmě rodina.
  • Na mou otázku co by mělo být ve spojitosti s ním řečeno, odpověděl stručně: Bořeň!

Co řadíte mezi největší úspěchy přírodovědného spolku?

Je jich mnoho. Jmenovat mohu řadu oblíbených publikací. Také úspěchy naší dětské sekce – Bílinských sojek v krajských i celonárodních přírodovědných soutěžích. Organizaci pravidelné mineralogické burzy v Teplicích a už čtyři zrealizované projekty venkovních expozic velkoformátových vzorků hornin (Bílina, Most, Postoloprty, Kadaň). Ročně oslovíte kolem 300 lidí na exkursích nebo přednáškách. Také jsme  získali důvěru několika stálých sponzorů.

Jaké projekty máte v současné době v plánu?

Máme více jak 10 dlouhodobě běžících projektů. Aktuálně dokončujeme tříletý nákladný projekt revitalizace dvou venkovských rybníčků v obci Kozly. Chystáme obnovené vydání paleontologické publikace o mostecké pánvi a zcela novou publikaci věnovanou vzácnému ptactvu na výsypkách severně od města. V plánu máme ideový návrh pro turistické oživení radovesické výsypky a také pomáháme s vytvořením geologické expozice v muzeu v Lounech.

 

Před lety jste se snažili realizovat v Bílině projekt vlastivědného muzea. Vaše snahy se nesetkaly s podporou ze strany města. V dnešní době je v rámci správy města nové vedení. Myslíte, že jednou Bílina dočká vlastního muzea?

Po zkušenostech, které s městskými politiky a hlavně s obecním „politikařením“ celkově máme, si nemyslíme, že by toto město někdy bylo schopno založit a vést solidní muzeum, které by plnilo všechny funkce. Naše dvouletá usilovná aktivita, která k tomu směřovala, skončila na tom, že nám sice město zapůjčilo budovu a bylo ochotno vložit prostředky do rekonstrukce, ale představovalo si, že si na provoz muzea budeme každoročně shánět finace sami z darů a projektů. Znamenalo to jen na provoz sehnat kolem půl milionu korun ročně. Jen plynové vytápění tehdy vycházelo přes 100 tisíc. To byl naprostý omyl tehdejších politiků. Žádné muzeum v kraji takto nefunguje, takové zdroje prostě neexistují. Navíc každý z politiků má jinou představu, jak by takové muzeum mělo vypadat a moc rád by to ovlivňoval. Byla to pro nás naprostá ztráta životního času a energie. S politiky se pracuje velmi špatně, volební období jsou na takové projekty příliš krátká. Ostatně toto město již mělo muzeum ve své historii dvakrát nebo třikrát, vždycky se našel nějaký osvícený politik, který jej s radostí zase zrušil. Toto město radši věnuje finance do nekonečných revitalizací čtvrtí s nepřizpůsobivým obyvatelstvem. Muzeum je pro naší komunální politiku podobně obtížně řešitelným problémem jako obchvat města, nebo řešení budoucnosti lázní. Bohužel…

V roce 2000 Gymnázium Bílina ve spolupráci se Severočeskými Doly vyčistilo a zpřístupnili prostory podzemních chodeb v areálu školy. V té době vznikla myšlenka na vznik geologického muzea právě v těchto místech. Vaše plány se nedařilo realizovat kvůli nedostatku financí. Jak jste na tom dnes?

Chodby pod dvorem gymnázia byly velmi nadějnou lokací pro muzeum. Začali jsme tam realizovat expozici živé vodní fauny za podpory tehdejší ředitelky gymnázia Jaroslavy Mrázové. Pod vlivem vysoké vlhkosti nám tam po třech letech zhavarovala neadekvátně provedená elektroinstalace, na jejíž opravu jsme již finance nesehnali. Problémem této realizace jsou nadále peníze (cca milion Kč) ale také problém s vlastnictvím podzemního objektu pod povrchem dvora, patřícímu Ústeckému kraji. V neposlední řadě je tu problém personální – momentálně chybí osoby, které by byly ochotné do takového projektu za stávajících podmínek jít a dlouhodobě jej zajišťovat. Najít správného nadšence, který jde i za nemožným, je vždycky problém.

 

Zaujal mě také projekt arboreta na výsypce Větrák, který by měl navozovat dojem prostředí třetihorního rašeliniště. Původní lokalitu jste museli změnit, ale podle posledních informací je váš záměr ve fázi realizace a výsadby rostlin. Kdy se tedy Bílina dočká nové turisticky zajímavé lokality?

Lokalitu bude možno volně navštěvovat až tehdy, kdy bude zpřístupněna vnitřní výsypka dolu Bílina, tedy kolem roku 2050. Do té doby dřeviny vyrostou do patřičných rozměrů.

Váš spolek se podílel na obnově naučné stezky Bořeň. Přes všechny snahy je toto místo v hledáčku jistých vandalů. Sama si říkám, jaký člověk si dá tu práci, aby lezl na horu a přitom ničil informační tabule. Co si o tomto problému myslíte vy a jak by se dalo ničení předejít?

Hned jak jsme tuto věc získali do své gesce, všechny rozměrné tabule, které se daly opravdu snadno zničit jsme odstranili. Nahradili jsme je ocelovými schránkami, za pomoci velmi kvalifikované horolezecké metody. Do těch umísťujeme zalaminované vyjímatelné plakátky velikosti A3 s naším vzdělávacím obsahem. Původně byly plakátky ve svazcích ke schránce připevněné řetězem, později ocelovými lanky. To se Neosvědčilo. Řetězy mizely velice rychle ve sběrných surovinách. Tak jsme přistoupili na to, že plakátky budou volně přenosné, ale protože si je vědychtiví návštěvníci Bořně často odnášejí, musí být často doplňovány. Děláme to asi 3-4 krát za rok. Na rozdíl od kradených řetězů to vnímám spíše pozitivně, značí to totiž zájem. Neděláme si iluze, že by se v krátké době průměrná kulturnost návštěvníků Bořně nějak výrazně posunula a mohli jsme si dovolit třeba na stezku umístit brožovaného průvodce, kterého návštěvník na začátku stezky vyzvedne a při opuštění lokality zase vrátí na místo, jako to funguje v USA nebo ve Skandinávii. Nejnověji lze naše plakátky stáhnout z našeho webu, odkaz na něj je hned na druhé zastávce u chaty. Zvažovali jsme použití QR kódu, bohužel praktické zkoušky ukázaly, že většina hlavně mladých lidí, nemá možnost z Bořně, kde není přístup na žádnou volnou WIFI, stáhnout si informace do svého mobilu.

 

Máte pocit, že obyvatelé Bíliny se málo zajímají o přírodní vědy nebo přírodu jako takovou?

Nemám pocit, ale úplně reálnou patnáctiletou zkušenost. Na přírodovědné přednášky do knihovny chodí pravidelná parta asi 15, maximálně 30 lidí. Na pokus o ornitologickou vycházku přišlo 5 lidí, na botanickou vycházku 2. Mnohem větší zájem o naše akce zaznamenáváme spíše v okolních obcích – do Hrobčic na čištění budek k rybníku Kocouráku přijde běžně kolem 50 lidí. Návštěvy přesahující kapacitu máme na vítáních ptačího zpěvu třeba v Duchcově a v podstatě v jakékoli jiné obci i daleko menší, než je Bílina. Mineralogickou výstavu v Teplicích z Bíliny navštívíme asi jenom my. O naše exkurse na Důl Bílina je zájem ze strany českých i zahraničních vysokých škol. Další zájemce musíme odmítat. Z toho vyplývá, jak se říká, chyba není na našem přijímači…

Jak se mohou milovníci přírody zapojit do vašich aktivit nebo jinak pomoci ku prospěchu vašemu spolku?

Na našem webu je číslo účtu, kam je možno zaslat finanční dar a je možno také zakoupit některou z našich publikací (třeba v Bílinském infocentru nebo v Mosteckém muzeu). Je možné kontaktovat kteréhokoli člena společnosti a projevit zájem o členství ve společnosti. Vítáme hlavně zájemce, kteří jsou ochotni nejen chodit s nápady, ale hlavně mají vůli se stát tahouny jejich realizace a to bez nároku na odměnu. Občas se hodí i prosté přiložení ruky k dílu, třeba když provádíme údržbu lokality Kostrlík sečením a sklizní sena.

http://priroda.sdas.cz/ 

 

AK

FOTO Archiv Karel Mach

 

About Pavla Z.